Cukrovka, známá také jako diabetes mellitus, je skupina metabolických poruch charakterizovaná vysokou hladinou cukru v krvi po delší dobu (hyperglykémie). Pokud není řešena s lékařem, může způsobit řadu chronických komplikací v oblasti kardiovaskulárního systému, nervů, ledvin, jater a zraku. Podle dat IDF (International Diabetes Federation) žije na světě 537 miliónů pacientů s cukrovkou. Přičemž 90 % případů cukrovky tvoří pacienti s cukrovkou 2. typu.

Úvodem je dobré připomenou rozdíly mezi 1. a 2. typem cukrovky.

1. typ se též označuje jako “na inzulínu závislá” cukrovka. Pacienti s 1. typem nejsou schopni produkovat vlastní inzulin. Jejich léčba proto probíhá injekční aplikací inzulinu. Cukrovka 1. typu se může vyskytnout v každém věku, nejčastěji se ale projevuje u dětí a mladých dospělých.

Oproti tomu pacienti s cukrovkou 2. typu neboli “na inzulinu nezávislou” inzulin vytváří, ale tělo na něj neumí reagovat. Pacientům v mnoha případech stačí dodržování diety a cvičení. Dalším stupněm léčby je podávání antidiabetik a u velice špatně kompenzovaných pacientů se přistoupí k inzulinu.

U 1. typu cukrovky neexistuje přesvědčivý důkaz o možné prevenci. Můžeme ale mluvit o sekundární prevenci. Díky včasnému odhalení nemoci lze předcházet horším komplikacím a redukovat potřebu léčby těchto komplikací.

Přísný režim a strava?

Dříve platilo, že diabetici 1. typu museli dodržovat přísnou stravu a museli si v pravidelných intervalech aplikovat injekčně inzulin. Dnes už může být životospráva volnější. Nezbytností a podmínkou je ale proškolený pacient. Pokud pacient hlídá svůj příjem sacharidů, může si podle toho nastavit dávku inzulinu. Stejně tak má vliv sportovní aktivita a pohyb. Měřit si hladinu cukru je možné nejen díky glukometrům (odebrání kapky krve z prstu) ale i díky moderním senzorům. Ty je možné spárovat s telefonem a hlídat si hladinu cukru v aplikaci. Podle toho si pak pacient může upravovat dávky inzulinu sám.

Především pro dětské pacienty je vhodná inzulínová pumpa. Jedná se o zařízení velikosti mobilního telefonu, které je nutné nosit stále u sebe. Z pumpy vede do podkoží (nejčastěji na břiše) drobná kanyla, kterou se do těla vpravuje inzulin. Při výběru vhodného typu přístroje je nutné ohlídat, aby pumpa zároveň měřila i hladinu cukru, protože existují i jednodušší modely, které hladinu cukru neměří. Následně je třeba už jen hlídat dostatečné množství inzulínu v zásobníku a stav baterií v zařízení.

Nebolí a není vidět.

Sport a fyzická aktivita mají na toto onemocnění jednoznačně příznivý účinek. Je zde ale třeba počítat s úpravou jídla a inzulinu. Sportující diabetici si chválí používání inzulínové pumpy. Jde totiž o pohodlnější způsob než používání per na inzulin. Sportovci často využívají jak senzory, tak glukometry, kterými čas od času kalibrují senzor. „Je to pro mě jistota, klidněji spím, klidněji cvičím,” říká například sportovkyně Lucie v podcastu Diabetes podcast. Lucie cvičí čtyřikrát až pětkrát týdně. Pracuje v kanceláři a trénuje po práci. Před tréninkem upravuje nejen jídlo i režim, aby byla připravená na pohyb, ale také dávkování inzulinu. Je příkladem toho, že sport není diabetikům zapovězen.

Dětští pacienti

Jak bylo zmíněno výše, cukrovka 1. typu se objevuje nejvíce u dětí a mladých dospělých. V případě dětských pacientů čelí rodiče celé řadě výzev, přestože současné pomůcky život

s cukrovkou zjednodušují. Na začátku je nejtěžší naučit s cukrovkou žít nejen dítě, ale i celou rodinu. Zavedení pravidelného režimu a jeho dodržování není nic jednoduchého. U batolat a menších předškolních dětí musí vše zajistit rodiče, je nutné hlídat hladinu cukru a mít u sebe stále inzulín je. Dieta dítěte není nijak drastická, ale je nezbytné ji dodržovat. Musí být vyvážená a obsahovat dané množství sacharidů, tuků a bílkovin. Tzv. rychlé cukry by se ale z jídelníčku měly úplně vyloučit. Výzvou pak je naučit dítě odmítat nejrůznější sladkosti a cukrovinky.

Cukrovka 1. typu je prozatím nevyléčitelná. Současná léčba dokáže dodat tělu nutný inzulin a při správném režimu hrozí pacientům jen minimální komplikace. Nemoc tak nemusí omezovat sport ani jiné fyzické aktivity a při správné kompenzaci je dokonce možné věnovat se i vrcholovému sportu. Pokud se pacient řídí pravidly a rady lékaře jsou rizika minimální a průměrná délka života je stejná jako u nediabetika.

O cukrovce 2. typu si můžete přečíst zde.