Závislost nikdy nepřichází sama. Přináší s sebou rozpad důvěry a pocit, že žijete s někým, koho už nepoznáváte. Na začátku bývá často výmluva – „jen pro zábavu“, „mám to pod kontrolou“ –, ale postupně se vztah začne točit kolem jediné věci: látky, hry, úniku. Ať už jde o alkohol, hazard nebo drogy, mechanismus je podobný – a devastace vztahů bývá téměř jistá.

Kolik lidí závislostí trpí

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2023) má ve světě kolem 300 milionů lidí problémové pití alkoholu. V České republice podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (2024): 900 000 lidí pije rizikově (to znamená, že alkohol už má dopad na jejich zdraví či vztahy). 500 000 lidí má problémové pití, které odpovídá diagnóze závislosti. Je alarmující, že z toho asi třetinu tvoří ženy, jejichž počet navíc rychle stoupá.

Co se týče hazardu, 4 % dospělých Čechů má problém s hraním (cca 350 000 osob), přičemž muži tvoří 85 % z nich.

U drog je to nižší procento, ale o to větší dopad: kolem 1,5 % populace má závažnou drogovou závislost (např. pervitin, opioidy).

Celosvětově je podle studií přibližně 1 z 10 dospělých v nějaké formě závislosti. Až 70 % partnerských vztahů postižených závislostí končí rozpadem. (UNODC Global Report, 2023)

Jak závislost mění vztah

Roli zde hrají faktory jako je ztráta důvěry – lhaní, skrývání, manipulace. Závislý člověk začne chránit svou závislost víc než vztah. Problém je také emoční nepřítomnost, kdy partner/ka se stává fyzicky přítomným, ale psychicky „vypnutým“. Komunikace se rozpadá. Ve vztahu je nerovnováha, kdy druhý partner přebírá odpovědnost, kryje, kontroluje, omlouvá – často až do vyčerpání. Ve vztahu přibývá konfliktů, agresivita, výčitky, úzkost. Emoční únava se může proměnit ve fyzické i psychické onemocnění. Psychologové mluví o „systému závislosti“ – nejde jen o jednotlivce, ale o celou síť vztahových dynamik, které se kolem závislosti vytvoří.

Psychoterapie – kdy pomáhá a kdy už nestačí

Psychoterapie může být nesmírně účinná – zejména v počátečních a středních fázích závislosti, nebo jako podpora pro partnera, který se závislým člověkem žije. Ale závislost je biopsychosociální nemoc, takže samotná terapie někdy nestačí. Psychoterapie pomáhá tehdy, když člověk ještě dokáže pracovat, komunikovat, reflektovat své chování a chce se závislostí přestat.

Účinná může být, když se jedná o rizikové pití, hraní či rekreační užívání, které se dá ovlivnit změnou návyků. V některých případech je ale třeba komplexní léčba – kombinace psychiatra, psychoterapeuta, adiktologa a často i rodinné terapie.
Závislost často trvá roky, ale i návrat k sobě spoustu let. A právě psychoterapie pomáhá pochopit, že uzdravení není návrat do minulosti, ale vznik nové verze sebe.