„Podle výsledků jste zdravá.“ Kolikrát to už zaznělo v ordinaci – a pacient odchází s úlevou, že „to není nic vážného“, ale zároveň s pocitem, že mu nikdo nevěří.
Bolest ale přetrvává. Někdy pálí, jindy svírá, jindy tupě tlačí – a žádné vyšetření nic neukáže.
To neznamená, že si ji člověk vymýšlí. Znamená to, že ji tělo prožívá jinak, než čekáme.

Jak častý je tento typ bolesti

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2023) se až 30 % pacientů v ordinacích praktických lékařů potýká s bolestí, u níž se nedaří nalézt jasnou fyzickou příčinu. V České republice podle údajů ÚZIS (2022) trpí chronickou bolestí přibližně 1,7 milionu lidí – u značné části z nich hraje psychika významnou roli. Ženy bývají postiženy zhruba dvakrát častěji než muži, což odborníci spojují se stresovou zátěží, hormonálními cykly a sociálními rolemi.

Když tělo promlouvá za duši

Psychogenní bolest znamená, že mozek vyhodnocuje bolestivý signál, i když není přímé poškození tkáně. Zjednodušeně řečeno jde o to, že tělo a mozek se „naučí“ bolest – nervové dráhy a chemické procesy se stávají hypersenzitivními a reagují i na běžné podněty.
V mozku se aktivují oblasti, které zpracovávají nejen tělesnou, ale i emoční bolest.

Emoce, které nejsou vyjádřené – hněv, smutek, vina, bezmoc – se tak mohou přetavit do tělesných symptomů. Bolest se stává řečí těla, které upozorňuje na duševní konflikt.

Jaké mechanismy za tím stojí

Dlouhodobý stres udržuje tělo v napětí, zvyšuje hladinu kortizolu a mění citlivost nervových zakončení. Výsledkem je přecitlivělost na bolestivé podněty. Bylo prokázáno, že lidé s tendencí potlačovat negativní emoce mívají vyšší pravděpodobnost výskytu nevysvětlitelné bolesti (např. migrény, bolesti zad, břicha). Mozek se „učí“ bolest – čím déle ji prožíváme, tím snáz ji znovu vyvolá i bez reálného podnětu. Tento fenomén se nazývá centralizace bolesti.
Perfekcionismus, trauma z dětství, dlouhodobé přetížení či nevyřešené vztahové konflikty – to vše může přispívat k tomu, že tělo začne „mluvit za nás“.

Psychoterapie jako cesta k úlevě

Psychoterapie pomáhá rozluštit smysl bolesti a znovu propojit tělo s myslí.

Mezi osvědčené terapeutické přístupy patří:

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
Pomáhá rozpoznat, jak myšlenky a emoce ovlivňují vnímání bolesti. Výzkumy potvrzují, že pacienti, kteří absolvovali KBT, zaznamenali pokles intenzity bolesti o 20–40 % a lepší kvalitu života.

Somaticky orientovaná terapie / práce s tělem
Učí znovu vnímat tělesné signály bez paniky, s pochopením. Terapeuti často využívají dechová cvičení, mindfulness, práci s napětím a uvolňováním.

Psychodynamická terapie
Hledá emoční konflikty, které se do těla „zapsaly“. Když se podaří tyto vnitřní příběhy pojmenovat, bolest se často zmírní nebo zcela vymizí.

Multidisciplinární přístup
Nejlepší výsledky přináší kombinace – psychoterapie, lékařská péče, pohyb, podpora spánku a snížení stresu.

Z těla zpět do duše

Psychogenní bolest je skutečná. Jen její zdroj neleží v těle, ale v naší psychice.
Tělo a mysl nejsou oddělené systémy – jsou dvě strany téže zkušenosti.
A když tělo začne mluvit jazykem bolesti, psychoterapie může být překladatelem, který mu pomůže být konečně slyšené. Bolest totiž často nechce být potlačena, ale pochopena.