S ředitelkou psychoterapeutického centra Gaudia, psychiatričkou a psychoterapeutkou jsou si povídali o jejím pohledu na psychoterapii v současné době i na roli terapeuta.

Paní doktorko, kdyby sem teď přišel neznámý člověk a ptal se vás, co vy sama považujete za základ terapie, co byste mu řekla?

Když dovolíte, půjdu na to trochu jinak a vypůjčím si k tomu situaci, kterou jsem zažila. Jednou při předávání služby v jednom nejmenovaném psychoterapeutickém zařízení, jak si kolegyně psychoterapeutky povídají o tom, že je klienty třeba léčit realitou. Nedalo mi to a zeptala jsem se jich, čí realitu že to mají na mysli. Mou otázku nepochopily. Jak čí realitu? Přece tu jedinou správnou, reálnou, tu která je zjevná a kterou ony tak dobře znají, na rozdíl od klientů, kterým to pořád nedochází. Přišlo mi to trochu smutné. Nechtěla bych chodit do terapie k někomu, kdo bude moji realitu považovat za podřadnou.

Jde tedy o přístup terapeuta?

Je to jeden z faktorů a je velmi důležitý. Terapeut, který má postavenu svoji práci na předpokladu jedné objektivní a neotřesitelné skutečnosti, je odkázán k tomu, aby věděl na všechno odpověď, protože kdo jiný by měl tu skutečnost znát, než odborník na duši? Musí se tvářit, že má nějaký univerzální recept na každou zkušenost, nějakou univerzální teorii. Do takové teorie by mělo být možné napasovat každou lidskou bytost. Bez respektu k originalitě jejího osobního prožívání a ke kontextu její osobní zkušenosti.

Jaký to tedy má pak dopad na terapii samotnou?

Z univerzálních teorií jsou odvozeny univerzální terapeutické metody. Když u nějakého konkrétního člověka nefungují, máme sklon obviňovat dotyčného z odporu, nedostatečné spolupráce, neochoty se měnit nebo dokonce ze zneužívání terapie. Potřebujeme obhájit svoji erudovanost a tato potřeba vede k degradaci všeho, co do naší teorie nepasuje a ve svém důsledku k nálepkování a degradaci lidí.

Filosofie pestrosti

Kdybych si měl sebe představit v roli klienta, tak tohle zní docela nepříjemně…

Naštěstí existují na okraji dominantního myšlenkového proudu už dlouho jiné pohledy, odsunuté mimo to racionální, vědecké a jediné správné (evidence based), do prostoru alternativ, případně bláznovství. Postmoderní myšlení vrací tyto zapovězené myšlenkové proudy zpět do hry. Nejde však jen o to pozvednout jiné pohledy, ale poukázat na jejich rovnoprávnost. Vědomí rovnoprávnosti různých realit nás vede k respektu ke světům našich klientů, které nemusíme posuzovat a hodnotit, ale můžeme na ně být jednoduše zvědaví.

A postmoderní myšlení přináší podle vás do terapie co?

Terapeutická práce pak není expertním působením na druhé lidi, ale partnerskou spoluprací, jejíž účelem je společně hledat cestu, aby se lidé mohli měnit podle svého. To může být pro naše klienty velmi cenné obzvlášť v době, kdy musí čelit nejen svým osobním problémům, ale i náporu mnoha ožehavých, ohrožujících a velmi obtížně řešitelných společenských témat, která se dotýkají nás všech – naší přítomnosti i budoucnosti, budoucnosti našich dětí atd. Takovými tématy mohou být např. výchova a vzdělávání, otázky týkající se závislostí na moderních technologiích, sociálních sítích a jejich vlivu na naše životy, problémy spojené s civilizačními chorobami, témata spojená se ztrátou nebo krizí našich tradičních „křesťanských“ hodnot a určitá neukotvenost, ve které se lidé ocitají… Právě tímto je charakterizována naše postmoderní doba.

Škola za školou

Říkáte, že naše současná postmoderní doba má svá témata a nároky. Jak se v této době díváte na roli terapeutů?

Naším úkolem je posilovat kompetence klientů tak, aby dokázali obstát v situacích, v nichž sami obstát potřebují. To nás učí různé postmoderní přístupy k psychoterapii, jimiž je inspirován náš nový psychoterapeutický výcvik Terapie v postmoderně.

Postmoderní terapie se dá učit? Co je smyslem takového výcviku?

Chceme učit adepty psychoterapeutické práce určitý způsob přemýšlení o sobě jako terapeutech a o našich klientech, který přispívá ke schopnosti reagovat na problémy a obavy, s nimiž za námi klienti přicházejí, ať už jsou jakékoli. Nejde jen o aplikaci nějakých vyzkoušených postupů. Různé terapeutické přístupy jsou pro nás zdroj inspirace pro vlastní (originální) práci.