Bolest žaludku před těžkou zkouškou, tachykardii v napjaté chvíli nebo třeštící hlavu z přepracování jsme všichni asi někdy zažili. Napadlo nás však, že se jedná o jevy způsobené naším duševním stavem? Vliv psychiky na tělo je zcela přirozený.

O co v psychosomatice jde?

Už dávno neplatí, že by tělo a duše na sebe neměly vliv. Psychosomatika, kde „psyché“ zastupuje duši a „soma“ tělo, zkoumá jejich vzájemné působení. Tento vztah známe i z lidové slovesnosti a úsloví. Měli jste někdy „plné zuby“ nějaké situace? Cítili jste, že vám „praskne hlava“, že už „něco neunesete“, nebo vám „něco leželo v žaludku“?

Premisou psychosomatiky je jednota biologického a psychosociálního pohledu. Psychosomatický přístup se často používá v diagnostice, prevenci i léčbě a v současné moderní medicíně již získal své pevné místo.

Historie

„Psychosomatický přístup k člověku je minimálně tak starý jako naše kultura,“ uvádí Monika Bednářová ve své práci Psychosomatika jako holistický pohled na zdraví těla a duše. Propojení těla a duše vnímal už Platón, který považoval léčbu těla za neoddělitelnou od léčby duše, a šlo mu o celkový přístup, který vyžadoval i od lékařů. Mezi další, kteří vidí vzájemnou propojenost duše a těla, se řadí René Descartes, Sigmund Freud nebo C.G. Jung.

Ve 30. letech minulého století bylo pokusy Waltera Cannona prokázáno, že emoce tělesné změny způsobují a ne jen doprovázejí.

Významná byla Heidelberská psychosomatická škola, která upozaděný fenomén duše posouvá do středu zájmu. Její holistický přístup formoval německou psychosomatickou medicínu. Tato škola například ukázala, jak vášnivá rozhodnutí mohou ovlivnit žaludek, střeva nebo plíce.

Německý průkopník psychosomatiky Thure von Uexküll v 70. letech minulého století zavedl termín biopsychosociální systém. Tvrdil, že všechny nemoci souvisí s biologickými a psychickými funkcemi. Důležitou roli hraje prostředí, povolání, rodinné zázemí, místo bydliště a další významné faktory.  

Psychosomatika dnes

Psychosomatika se dá zjednodušeně vyložit jako holistický přístup, který považuje mysl a tělo za jednotný systém, ve kterém dochází k mnoha interakcím. „Řeč těla“ často ukazuje na jeho psychickou příčinu. Mezi obvyklé psychosomatické reakce patří bolesti hlavy nebo zad, výskyt žaludečních vředů, astma či ekzém.

Psychosomatika se nesnaží pouze odhalit příčinu obtíží, ale dále s ní pracuje. Jak uvádí doktorka Michaela Ročňovská z Psychosomatického centra, jedním z nejobvyklejších mýtů ohledně psychosomatiky je představa, že stačí najít příčinu potíží a ty se vyřeší. Ve skutečnosti je to ale komplexnější problém a terapie často trvá měsíce, ne-li roky.

Historie psychosomatiky v Čechách

V České republice se psychosomatice poprvé začala věnovat pozornost v 70. letech minulého století. V té době byla založena sekce pro studium psychosomatiky a začala systematičtější práce na poli výzkumu a zkoumání psychosomatiky. O dekádu později se začal obor přednášet postgraduálním studentům lékařům a farmaceutům na půdě katedry psychiatrie.

Až v roce 2013 je obor psychosomatiky vydán ve vyhlášce zákonů o specializačních vzdělávacích oborech. Nástavbový obor psychosomatiky trvá minimálně tři roky a lékař se po jeho skončení může titulovat jako psychosomatik.

V Čechách se na psychosomatické projevy zaměřují ve výše zmíněném Psychosomatickém centru, na Psychosomatické klinice nebo v Centru psychosomatické medicíny. Další místa také můžete nalézt zde.