Když Josefův otec oslavil 85. narozeniny, bylo jasné, že vzhledem k jeho zdraví bude potřebovat více péče. A tak se syn Josef a jeho žena Marie rozhodli, že si dědečka vezmou k sobě domů, aby se o něj mohli lépe postarat.

„Oba dva jsme v tu dobu měli náročná zaměstnání a dvě děti, ale zároveň si byli vědomi toho, že rodina je na prvním místě,“ vypráví Josef. „A nebudu zastírat – hned první den po přestěhování dědečka se náš život změnil. Manželka se začala zajímat o péči o seniory. Četla knihy, konzultovala se specialisty a navštěvovala kurzy, aby se naučila vše, co bylo potřeba. Díky tomu se náš domov postupně přizpůsobil potřebám staršího člověka. Koupili jsme speciální lůžko, instalovali madla v koupelně a nechali postavit rampu u vchodu do domu,“ pokračuje ve vyprávění Josef.

Péče o duši

Ale samozřejmě péče není jen zajištění pohodlí, ale potřeba je také pečovat o duši. Proto rodina trávila s dědečkem také volný čas. Společně se dívali na staré rodinné fotografie, poslouchali hudbu a povídali si o minulosti. Josef si uvědomoval, jak moc pro něj tyto chvíle znamenají.

„Péče o tátu nebyla ale úplně jednoduchá. Byly dny, kdy byl mrzutý a trpěl bolestmi,“ vypráví Josef o soužití se seniorem. „I když to bylo občas pro všechny náročné, nikdy jsme se ženou svého rozhodnutí nelitovali. Táta byl ve výsledku šťastný, že může být s námi a my si alespoň víc uvědomili, jak je důležité trávit společný čas.“

Pomoc pečovatelské služby

„Nastal čas, kdy táta potřeboval víc, než jsme byli schopni my zajistit. Samozřejmě jsme o tom, že bychom dali tátu do LDN a podobně neuvažovali, a tak jsme si zajistili pečovatelskou službu. Profesionální zdravotní sestry a pečovatelky k nám chodili každý den a pomáhali s hygienou, podáváním léků a dalšími odbornějšími záležitostmi. To nám dost ulevilo a táta s námi mohl být až do konce,“ vypráví Josef.

Čas a láska pro všechny

Dědečkovo zdraví se postupem času bohužel zhoršovalo. V posledních dnech svého života byl obklopen láskou a péčí své rodiny. Všichni věděli, že udělali maximum, aby mu jeho poslední roky byly co nejpříjemnější.

Po jeho odchodu zůstala v domě prázdnota, ale také hluboký pocit vděčnosti. Rodina si uvědomila, jak moc je péče o dědečka obohatila. Naučili se soucitu, trpělivosti a síle rodinných pout.

Péče o seniora může být náročná, ale zároveň nesmírně obohacující. Je pro všechny prospěšné (i když často náročné) pečovat o naše nejbližší a vážit si společně stráveného času.