Povědomí o Alzheimerově nemoci není malé. Většina z nás ví, že jde o jednu z příčin demence, která obnáší výpadky paměti, zmatenost, ztrátu orientace v prostoru aj. A umí gradovat do závratnějších výšin! Je námětem mnoha filmů, knih, ale i vtipů. A i tak je paradoxně možná mnohem složitější se v přímé konfrontaci s ní vypořádat nebo na ni připravit.

Příčiny nemoci a rizikové faktory

Jasná příčina onemocnění není zatím známá. Často se o ní mluví jako o dědičné nemoci, ale ne nutně. Existují případy tzv. genetické anomálie, kdy genetika neprokáže dědičnost. V takovém případě nemoc nepřechází dále na děti.

Nejvýznamněji postihuje Alzheimerova nemoc lidi ve věku od 65 let, ale objevit se může i u mladších pacientů. S přibývajícím věkem se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nemoci. Nemocí trpí více žen než mužů. V celosvětovém měřítku ženy převažují nad muži v poměru dvě ku jedné a vědci neznají přesné důvody, proč je u žen tato pravděpodobnost větší.  

Mezi další rizikové faktory patří mimo věku rodinná anamnéza, životní styl (kouření, pití nadměrného množství alkoholu apod.) a též zdravotní stav (vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak nebo obezita).

Příznaky

První příznaky mohou působit neškodně a mnoho lidí má tendenci je přehlížet. A není se čemu divit. Občas něco zapomenout, nevzpomenout si na název nebo něčí jméno, to se skutečně může stát každému.

Zpozornět by člověk měl, pokud se výpadky paměti vracejí. Nápomocné může být také okolí. Že si nemůžete vzpomenout na jedno slovo, nemusí nic zlého znamenat. Vypadávají-li vám ale výrazy běžného jazyka, a to opakovaně, pak se může jednat o něco závažnějšího. Snižuje se slovní zásoba, člověk zaměňuje významy slov s jinými.

Tak jako i u jiných onemocnění je podstatná včasná diagnóza, protože Alzheimer je neurodegenerativní onemocnění, které lze léčbou mírnit. Včasný záchyt umožní brzký začátek léčby, která může zpomalit průběh a dát pacientovi čas připravit se na další život ve všech ohledech.

Život s Alzheimerem

Když se pacient dozví oficiální diagnózu, má za sebou alespoň půl roku nejrůznějších vyšetření a také stresu z toho, co přenesou. Vstřebat slova o nevyléčitelné diagnóze je těžko představitelné. Když odezní zvonění v uších ze všech nemocnic a návštěv lékařů, nastane ticho. A v tom tichu zazní jedna prostá otázka: Co teď?

Této prosté otázce (která pod sebou ale nese množinu dalších dotazů) jde naproti Česká alzheimerovská společnost, která vydala 20 krátkých videí zodpovídajících ty nejpalčivější otázky. Jak zajistit bezpečí člověka s Alzheimerovou nemocí v domácím prostředí?

Je potřeba se připravit na nový život, což je náročná cesta. S pomocí partnera nebo příbuzných je možné žít v domácím prostředí. Podle slov pečujících i pacientů, kteří vypovídají ve videích České alzheimerovské společnosti, bylo po stanovení diagnózy jednou z nejtěžších věcí to, že od lékařů kromě léků nedostali žádnou radu. Nápomocné pak mohou být nejrůznější podpůrné organizace nebo skupiny jako třeba Toulky pamětí a duší, jež pomáhá pacientům v rané fázi vyrovnat se s prvními příznaky i důsledky nemoci a poskytuje jim i psychosociální podporu.

Vliv na psychiku pacienta

Především v počáteční fázi se pacient potýká s obrovským tlakem. Mnohdy skličující vyhlídky na budoucí život, závislost na druhých, ztráta paměti a soběstačnosti dokážou působit zničujícím způsobem. „Nejlepší cestou, jak mírnit nápor na psychiku, je snažit se předcházet rozvoji nemoci.“ K tomu patří nejen vhodná farmakologická léčba, ale například i vyvážená strava. Další nezbytností jsou paměťové tréninky. Nápomocné jsou různé křížovky, sudoku, nebo i společenské hry, které pomáhají trénovat paměť nebo řečové schopnosti.

Důležitým partnerem by měl být i pravidelný pohyb. Nemusí se jednat o nijak složité cvičení, postačí například pravidelná chůze po dobu alespoň třiceti minut denně. Pohyb snižuje rozvoj demence a má pozitivní vliv na psychický stav pacienta. To potvrzuje i pětačtyřicetiletý pacient, „běh mi pomáhá se uvolnit a být sám sebou,“ popisuje, jak se z pravidelného běhu vrací jako vyměněný.