Když si myslíte, že vás nemůže nic zlomit a pak se stane pravý opak, může to být šok. To může potvrdit dvaačtyřicetiletý Jan, který si dlouho myslel, že být zdráv je samozřejmost, které nemusí věnovat ani trochu pozornosti.

Janovi byla cukrovka diagnostikováno v jeho 42 letech. Cukrovkou II. typu trpěla jeho maminka i tatínek. Jan si ale vůbec nepřipouštěl, že by mohl také onemocnět. A podle toho vypadal i jeho životní styl. Kouřil a o zdravém stravování v jeho případě nemohla být vůbec řeč.

Jako blesk z čistého nebe

„Najednou jsem měl infarkt a do toho mi zjistili ještě cukrovku. Úplně se mi zhroutil svět. Uzavřel jsem se do sebe, stal se ze mne věčně podrážděný mužský bez energie. Nakonec jsem se svými náladami dopracoval až k rozvodu. Bylo to naprosto šílený období,“ vypráví o své nemoci Jan.  Ještě dlouho mu trvalo, než pochopil, jak devastující může být cukrovka, kterou se snažil dlouho ignorovat. „Když jsem se dostal po infarktu z nejhoršího, řekl jsem si, že je to v pohodě, že cukrovka je banalita. Však naši ji mají taky a žijí,“ smýšlel nejdříve Jan. Léky na tuto nemoc bral jen když si zrovna vzpomněl, dietu nedodržoval v podstatě vůbec.

Cukrovka není banalita

Na každé kontrole u diabetologa se vymluvil na něco, co by ospravedlnilo stále vysoký cukr v krvi. Když takto fungoval patnáct let, ještě více se utvrdil v tom, že lékaři o cukrovce přehánějí a on je zdravý. Marná byla i snaha jeho nové partnerky, která se mu snažila vysvětlit, že se mýlí a že jeho sladké večerní mlsání ho pomalu ale jistě zabíjí. Nad tím Jan mávl rukou…až jednoho dne, když se vracel z výletu poznamenal při parkování před domem: Nějak špatně vidím, asi alergie. Druhý den ráno už viděl dvojitě a bylo mu zle. Následovala vyšetření, která nakonec odhalila poškození očních nervů. Jan sice dostal infuze, vitamínové injekce, ale zrak se úplně do normálu už nevrátil. Tehdy si poprvé uvědomil, co si svojí neukázněností způsobil. Prožil si těžké chvíle a nejistotu, kdy nevěděl, zda o zrak nepřijde úplně. Musel se smířit s dalším zdravotním omezením, ztrátou řidičského oprávnění a větší závislostí na druhé osobě.

Dnes už vím…

Jan se se špatným zrakem vyrovnal, nic jiného mu ani nezbývalo. Ale také se konečně poučil – konečně začal dodržovat dietu a celkově se snažil své zdraví zlepšit. A jeho vzkaz ostatním? „Nikdy nekašlete na své zdraví, je to to nejcennější a nejlepší co máte. Rozhodně to není jen klišé. Proto se o sebe starejte, jak nejlépe dovedete.“