Anna byla kariéristka. Pracovala v marketingu a jejím cílem bylo dostat se do vedení. Vloni oslavila třicítku, žila sama v malém bytě a její myšlenky směřovaly pouze k práci. Čas od času si sice zajela na kratší dovolenu, kde ale méně relaxovala a více pracovala. Teprve když jí postihly zdravotní potíže, byla donucena se nad svým životem zamyslet.

Jako papiňák

„Byla jsem neustále pod tlakem a najednou jsem se cítila vyčerpaná a nespokojená. Jednoho dne jsem omdlela a s vyčerpáním organismu skončila na kapačkách v nemocnici,“ vypráví o době před cestou k sobě Anna. To byl však úplný začátek a ani tady si Anna neuvědomovala, jak si zahrává se svým životem. Po propuštění z nemocnice se Anna přetěžovala dál, dokud opět neskončila v nemocnici. Tentokrát však konečně začala vnímat potřeby svého těla, které jí dávalo jasně najevo, že takto to nejde.

Pomalu k sobě

Jakmile se jí udělalo lépe, vzala si Anna v práci dovolenou a odjela k moři, kde jen odpočívala a přemýšlela nad svým dosavadním životem. Středomořské klima ji dělalo dobře, ale také cítila čím dál větší prázdnotu. K pracovnímu vytížení se ale už nechtěla vrátit, jen nevěděla, co dělat. Nakonec si na internetu našla kontakt na psychoterapii a dohodla si termín sezení.

Nový život

Během terapií se Anna naučila lépe porozumět svým pocitům a potřebám. Zjistila, že její touha po úspěchu byla poháněna strachem z neúspěchu a pocitem, že není dost dobrá.

„Naučila jsem se, jak si stanovit hranice a říkat ne, abych nedošla opět do bodu přetíženosti. Začala jsem se víc věnovat sobě a naslouchat svému tělu,“ vypráví o své cestě k sobě Anna. To vše dohromady jí postupně dalo to, že se začala cítit šťastnější a spokojenější.

Uvědomila si také, že štěstí není o tom mít všechno, ale o tom, být spokojený s tím, co má. Naučila se žít v přítomnosti a užívat si každý okamžik. Psychoterapie jí také naučila, že je důležité naslouchat svým potřebám, a to že jedině pak může být člověk šťastný.