Někdy si to ani neuvědomujeme. Malé praskliny v našem duševním zdraví se tvoří pomalu a nenápadně. Dlouho je přehlížíme, ignorujeme, až se jednoho dne stane něco nevyhnutelného – propadneme se do prázdnoty, kde myšlenky bolí a každodenní činnosti přestávají dávat smysl. Co všechno nás k tomuto bodu může přivést?

Tělo a duše nejsou oddělené světy

Kdy jste naposledy cítili tuhnoucí ramena po další probdělé noci? Bolest hlavy, nespavost nebo věčná únava nejsou jen fyzické projevy. Jsou to zprávy od naší psychiky, která volá o pomoc. Únava se mění v apatii, bolesti v izolaci a ztuhlé svaly v emocionální ochranný krunýř.

Myšlenky jako nebezpečný společník

„Nejsem dost dobrý. Selhávám. Nikdo mě nemá rád.“ Tyto a podobné věty, které si sami sobě říkáme, možná nebereme až ta vážně a prostě si jen tak povzdechneme, aniž si ale uvědomíme, jakou moc má náš vnitřní hlas. Negativní myšlenkové vzorce nejsou pouhou součástí naší mysli – postupně ničí naši sebeúctu a odvádějí radost z malých věcí.

Neurověda potvrzuje, že čím častěji opakujeme negativní myšlenky, tím hlouběji se tyto neurální dráhy zakořeňují. Mozek se učí vidět svět skrze filtr pesimismu a strachu.

Když se radost vytrácí pod návalem povinností

Moderní svět od nás požaduje stále víc, a to více než kdy dříve. Práce přetéká do večerních hodin, e-maily neznají svátek ani neděli a v kalendáři nezbývá místo na oddech. Nedostatek odpočinku způsobuje, že se tělo nikdy neobnoví, mozek se nepřepne do relaxačního režimu a psychika se vyčerpává.

Syndrom vyhoření není jen moderní módní slovník. Podle dat OECD narůstá počet lidí, kteří kvůli přepracování končí na antidepresivech nebo psychoterapii. Nejde jen o fyzickou únavu – je to hluboký pocit ztráty smyslu a vnitřní prázdnoty.

Samota v davu

Výzkumy ukazují, že chronická samota zvyšuje riziko předčasné smrti stejně jako kouření patnácti cigaret denně. Ironií doby je, že přestože jsme neustále propojeni online, cítíme se čím dál víc izolovaně. Odcizení, nedostatek hlubokých vztahů a pocit, že na ničem nezáleží, má devastující dopad na psychiku.

Alkohol, drogy a toxické prostředí

Co začíná jako občasné uvolnění u sklenky, se může proměnit v past. Alkohol a drogy narušují chemii mozku a vytvářejí bludný kruh. Závislost často pramení z potřeby uniknout nevyřešeným emocím nebo toxickému prostředí, kde se necítíme v bezpečí.

Pro naši duši je devastující psychická manipulace nebo dlouhodobý stres. To mění způsob, jakým mozek reaguje na svět. U obětí dlouhodobého zneužívání nebo stresu se často rozvíjí posttraumatická stresová porucha, ale také například chronická únava.

Co dál?

I když se zdá, že nastíněné situace jsou obtížné, je žádoucí podniknout konkrétní kroky a strategie, jak se z tohoto bludného kruhu vymanit. Protože každý z nás si zaslouží cítit se duševně zdravě a svobodně. Pokud poznáváte některé z uvedených příznaků, pamatujte – nejste v tom sami a cesta ven existuje. Ať už změnou myšlení, prostředí či pomocnou rukou odborníka v podobě terapeuta.