To, že onemocníme, může být pro některé z nás impulsem k tomu se nad svým dosavadním životem zamyslet, poučit, zastavit se a třeba i začít osobnostně růst. Ačkoliv to může znít zvláštně, nemoc mám tak mnohdy dopomůže k tomu, že začneme více myslet sami na sebe a někdy, třeba i poprvé v životě, začneme konečně věnovat větší pozornost sobě a svým potřebám

Pohled, že fyzické, emocionální nebo mentální nemoci mohou mít hlubší význam než pouhé symptomy a že mohou ukazovat na nedostatek rovnováhy nebo potřebu změny na úrovni mysli, těla nebo ducha, je vcelku logický.

Své o tom ví mnozí onkologičtí pacienti. „Když jsem onemocněla rakovinou prsu a procházela léčbou veledůležité, najednou úplně ztratilo význam. A to, na co jsem dosud čas neměla, jsem najednou mohla fyzického těla, nemohla jsem si nevšimnout, že se měním i vnitřně. To, co bylo dříve pro mne přirozeně upřednostnit,“ říká Jitka, která si před lety prošla onkologickou léčbou a od té doby, jak říká, se její svět stal barevnější a pro ni po všech stránkách lepší.

Podobnou zkušenost má Standa, kterému byla diagnostikována roztroušení skleróza. Do té doby aktivní sportovec nemohl dlouho pochopit, proč zrovna on onemocněl. Začal se zajímat o psychosomatiku a víc vnímat své skutečné potřeby. Postupem času se svou nemocí vyrovnal a nakonec se nemusel ani definitivně rozloučit se sportem, jen jej přizpůsobil svému aktuálnímu zdravotnímu stavu. „Jak jsem tak dlouho měl čas přemýšlet, přišel jsem na to, že není potřeba tlačit na pilu, což byl můj největší životní problém. Najednou s nemocí přišla po čase i jistá úleva a taková vnitřní svoboda,“ říká o své zkušenosti s nemocí Standa.

Záchranná brzda

To, že nás nemoc dokáže změnit je důkazem, že se mnohdy stává prostředkem, kterým nám naše tělo nebo mysl říkají, že něco není v pořádku a vyžaduje pozornost. Nemoc nás také často přinutí k zamyšlení nad dosavadním způsobem života. Může nás podnítit k úpravě stravovacích návyků, cvičení, úrovni stresu nebo celkovému životnímu stylu.

Pro některé lidi je nemoc zkušeností, která vede k hlubšímu hledání smyslu života, sebepoznání nebo duchovnímu rozvoji, ale také k větší péči o sebe a k učení se hranicím v péči o své tělo a mysl. Dá se tak bez nadsázky říct, že nemoc nám pomáhá uzdravit se celkově a sladit mysl s tělem.

Každý to vnímá jinak

Tento pohled na nemoc jako cestu k sobě ale samozřejmě není univerzální. Nemoci mohou být velmi obtížné a zatěžující. Každý člověk má ke svému zdraví a způsobu, jakým se vyrovnává se zdravotními obtížemi odlišný vztah. Ten je třeba respektovat a brát v úvahu. Někdy ale může být zamyšlení nad jiným pohledem na svět velmi ozdravné a může přinést nečekanou úlevu i tam, kde by ji člověk neočekával.