Zuzka onemocněla roztroušenou sklerózou, když jí bylo 38 let a jejímu synovi osm. Dlouho předtím měla zdravotní potíže, které ale přičítala náročné práci a neúměrnému stresu. Nakonec však musela změnit svůj život od základu.

Stres a pak diagnóza

„Pracovala jsem jako vedoucí prodejny. Byla jsem dost pracovně vytížená, navíc mám syna, na kterého jsem zůstala sama. Takže únavu, slabost, motání hlavy a další potíže jsem přičítala momentální zátěži,“ vypráví Zuzka. K tomu se ale postupně přidávaly další typické příznaky roztroušené sklerózy jako zhoršené vidění, slabé končetiny, bolesti rukou a nohou, zhoršené soustředění, a především rychlá únavnost. Nakonec Zuzka nebyla už schopná fungovat, a tak absolvovala kolečko u odborných lékařů. Magnetická rezonance a lumbální punkce potvrdily roztroušenou sklerózu. Tehdy Zuzka poprvé zpomalila a musela svoji nemoc přijmout a přizpůsobit jí svůj život.

Život se jí otočil o 180 stupňů

„Když mi neurolog oznámil, že mám roztroušenou sklerózu, byla jsem v šoku. Chvíli mi trvalo, než mi to všechno došlo a teprve pak jsem byla schopná si vyhledat o nemoci co nejvíc informací. Na internetu byly ale zprávy spíše pesimistické, a já jsem se téměř zhroutila při představě, že skončím na vozíku nebo jako ležák,“ vypráví Zuzka. Ani dnes Zuzka není úplně s nemocí vyrovnaná, přesto si ale musela upravit denní režim a více odpočívat. „Pochopila jsem, že život nekončí a musím jít i přes všechny překážky dál. Změnila jsem zaměstnání za méně fyzicky a psychicky náročnou práci, a nakonec si zažádala i o invalidní důchod, který pokryl částečný výpadek příjmů. Mám lepší a horší dny. Je pravda, že když je mi lépe, dokonce zapomenu, že jsem nemocná,“ říká. Zuzka nyní užívá biologickou léčbu, která jí na nemoc zabírá – zmírňuje příznaky a zpomaluje progresi nemoci.

Knížka, která pomohla

Zuzka je maminkou dnes dvanáctiletého chlapce. Když se dozvěděla, že je nemocná, neuměla o nemoci s tehdy osmiletým synem mluvit. Pak ale narazila na sdružení mladých sklerotiků a jejich knihu Benjamín – rodinné starosti, díky níž synovi postupně vysvětlila, jakou nemoc má. „Syn to nakonec vzal vcelku dobře a snaží se mi pomáhat. Vím ale, že je mu líto, že s ním nemůžu dělat všechno, vždy když si přeje, ale snaží se být ke mně tolerantní,“ říká Zuzka.

Psycholog, nebo antidepresiva?

Zpočátku, kdy na tom Zuzka nebyla psychicky dobře, zkoušela online psychoterapii, ale ta jí na vyrovnání se s nemocí moc nepomohla, tak zvolila antidepresiva, která jí pomáhají doteď. Kromě biologické léčby Zuzka rehabilituje, což jí pomáhá zlepšit hybnost končetin. Letos se také těší na svůj první léčebný pobyt v lázních. „Myslím, že je důležité nevzdávat život, ať už je s nemocí nebo bez ní, těšit se z každého nového dne a času stráveného se svými blízkými. A když je zle, nebát se říct si třeba o odbornou pomoc,“ říká na závěr Zuzka.

    Obecné informace o roztroušené skleróze se dozvíte zde.

    Jak mluvit o roztroušené skleróze a jak „správně“ dávat podporu nově diagnostikovanému pacientovi s RS si můžete přečíst zde.

    Jaké jsou mýty kolem RS si můžete přečíst zde.