Jedná se o jedno z nejzákeřnějších onemocnění, které věda kdy popsala. Postiženým totiž dává maximálně pár let života. Dosud neexistuje žádný lék ani účinná prevence. Onemocnění se projevuje únavou, postupným ochabováním svalů, ztrátou chůze, sedu, později ztrátou řeči a končí nemožností se nadechnout. Z často velmi aktivních mladých lidí se po diagnóze velmi rychle stávají pacienti upoutaní na lůžko s očekáváním konce. Práce psychoterapeuta v takových podmínkách je náročná obzvláště kvůli blízké a všudypřítomné smrti, jež je zároveň tématem, které se pacientům nevytrácí z povědomí.