Jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem, psychologem a psychiatrem?
Psychoterapeut je absolvent vysoké školy, který navíc absolvuje pětiletý psychoterapeutický výcvik.
To je specializované vzdělávání, které má za úkol vycvičit odborníka v konkrétní psychoterapeutické
metodě. Při psychoterapii se léčí slovem a vztahem. Jde o léčebný proces, kterého se klient aktivně
účastní a který je zaměřený na zlepšení kvality jeho života. Účelem psychoterapie je dosáhnout změny v tom, jak klient sám sebe prožívá, jak o sobě a o světě smýšlí a jak se v důsledku toho projevuje.
Psycholog je absolvent studia psychologie na vysoké škole. Diagnostikuje, zkoumá, definuje a hodnotí osobnost. Nejčastěji pracuje pomocí psychologických testů, poskytuje psychologické poradenství (např. ve škole, v zaměstnání, u policie, ve vězeňství, ve zdravotnictví) a pomáhá najít řešení v obtížných životních situacích. U dětí zjišťuje, na jaké vývojové úrovni se přibližně pohybují (zda odpovídají věku nebo jsou napřed, případně pozadu). Pokud se psycholog chce stát psychoterapeutem, musí absolvovat psychoterapeutický výcvik, případně klinickou atestaci z psychoterapie. Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a předpovědět.
Psychiatr je lékař, který absolvoval všeobecnou medicínu a následně klinickou atestaci z psychiatrie. Diagnostikuje a léčí psychické neboli duševní poruchy, a to především medikamentózně (léky nazývanými psychofarmaka), a může ordinovat psychiatrickou medikaci i k léčbě doprovodných psychických potíží somatických, tedy tělesných poruch. Pokud se chce stát psychoterapeutem, musí absolvovat psychoterapeutický výcvik. Psychiatrie se specializuje na léčbu duševních poruch.
K čemu je mi psychoterapie nebo odborná psychická podpora dobrá, pomůže mi? Kdy mám vyhledat terapeuta?
Psychoterapie nebo odborná psychická podpora pomáhá zvládnout náročnou situaci, umožňuje otevřeně mluvit o obavách a starostech s někým nezaujatým. Psychoterapeut s vámi probere situaci, pomůže najít sílu ji zvládnout a podpoří vás. Všechny tyto kroky vedou ve většině případů k výrazné psychické úlevě.
Některým nemocným stačí podpora jejich blízkých, jiní potřebují služby psychoterapeuta. Jsou lidé, kteří se na psychoterapeuta obrátí již na začátku, jiní se situaci snaží zvládnout bez něj a pomoc vyhledají až v okamžiku, kdy mají pocit, že je toho na ně moc. Nezřídka se také stává, že terapeuta kontaktují blízcí nemocného, kteří o něj mají obavy a nabyli dojmu, že jejich podpora už nestačí.
Funguje terapie i online?
Ano, online terapie jsou formou ambulantní terapie. Jejich velkou výhodou je to, že vy i terapeut
můžete být kdekoli a není třeba nikam cestovat.
Dozvěděl jsem se vážnou diagnózu a nevím, co s tím...
Reakce na diagnózu bývá šok, někdy částečná úleva, že se konečně přišlo na příčinu obtíží. Často ale nastupují obavy, jak danou situaci zvládnu, jak to sdělím blízkým, dostaví strach, co bude následovat, strach ze smrti. Každý z nás ale reaguje jinak, proto neexistuje univerzální odpověď co v tu chvíli
dělat.
Určitě je dobré nebýt na to sám. Svěřte se svým blízkým, kteří vás mohou podpořit jak morálně, tak prakticky (odvézt na vyšetření apod.). Nebojte se požádat o psychologickou podporu odborníka. Některé nemocnice mají své psychology nebo psychoterapeuty. Zeptat se můžete svého lékaře. Na internetu lze najít jednu z pacientských nebo neziskových organizací, které odbornou psychickou podporu nabízejí a také kontakty přímo na terapeuty v místě vašeho bydliště.
Mám recidivu, co mám dělat?
Už tušíte, co vás čeká. Tato zdánlivá výhoda ale může být velmi děsivá. Člověk si říká: „Proč zase já?“
Někdo to zvládá s podporou blízkých, někdo potřebuje pomoc odborníka, aby mohl sdílet své obavy.
Jak mi s těžkou diagnózou může pomoci moje rodina?
Rodina bývá velkým zdrojem podpory, jak citové, tak i praktické. Její členové často chtějí pomoci, ale třeba nevědí jak. Je velmi dobré jim říct, co potřebujete a jaká by měla být pomoc z jejich strany.
Jak mohu já jako nemocný odlehčit své rodině?
Svěřte se se svými obavami psychoterapeutovi. Tím, že s nimi budete pracovat, odlehčíte sobě i lidem kolem sebe.
Jak reagovat na někoho, kdo je nemocný?
Zvládání nemoci je čistě individuální záležitost. To, že naše teta zvládla nemoc „na výbornou“, ještě neznamená, že ji tak musí zvládat každý. Zeptejte se nemocného, jak mu můžete pomoci, co pro něj
můžete udělat. Zvažte také své vlastní síly a časové možnosti.
Jak mluvit s nemocným o tom, co mě tíží?
Často se snažíme svými obavami nemocného nezatěžovat, a někdy máme dokonce mylný dojem, že
na ně nemáme nárok. S psychoterapeutem o nich můžete hovořit zcela otevřeně.
